PhDr. Dana Pařízková

Nikdy nevíme, co hezkého nám život ještě přinese

Partnerské rozchody, nevěry, ztráta milovaného partnera, na to nemůžeme být nikdy dost připraveni, a jen těžko si dokážeme připustit, že by něco takového mohlo potkat i nás. Když se však v této situaci ocitneme, zhroutí se nám svět. Každý rozchod je tak trochu jiný, drobnostmi specifický avšak podstatou stejný a přece hluboce zraňující. Ať už o milovaného partnera přijdeme jakkoli, dostaví se pocit bolesti a zoufalství, který paralyzuje. Společným jmenovatelem všech rozchodů zůstává skutečnost, že z našeho života odešel někdo, koho jsme milovali a po kterém zůstalo prázdno.

Najednou se objeví bezradnost, chybí pevný bod, člověk neví jak dál. Hloubání nad minulostí, výčitky, hledání odpovědí a snaha zvrátit běh událostí nikam nevede. K úlevě se většinou člověk musí „přebolet“, projít si těžkým obdobím akceptace situace, prokousat se fází zoufalství, lítosti i vzteku. Vyrovnání se s rozchodem chce čas a nestane se to ze dne na den. Nejdůležitějším krokem je uzavřít minulost a začít psát novou kapitolu svého života bez bývalého partnera. Vytvořit si vlastní představu jak chceme, aby náš život v budoucnu vypadal a co jsou první kroky, zkrátka jak teď dál. Je těžké osvobodit se od vzpomínek a emocí, pomoci však může maximální zaměstnání mysli a celkové vytížení, a to s cílem vyplnit prázdné chvíle.

Zpočátku je toto zaplňování umělé a musíme se často přemáhat, ale velice záhy se nepozorovaně změní v běžnou součást našeho života a stane se naším spojencem. Vrhnout se intenzivněji na práci, oprášit koníčky ale hlavně, začít se mít znovu rád! Někdy je zapotřebí pomoc odborníka, někdy stačí podpora okolí. Setkání s lidmi přináší nejen poznání, že v trápení nejsme samy, ale také nové impulzy a inspiraci. Někdy stačí jen jiný úhel pohledu, abychom uviděli cestu. V každém případě je důležité neuzavírat se do sebe. Všichni jsme tu jen na chvíli, a tak nedopusťme, aby nám události, které život přináší, ať chceme nebo nechceme, zabránily v nové, možná mnohem šťastnější budoucnosti.
Časopis Svět ženy 2009

Matky a synové

Příběhy o vztahu matka syn, se můžou některým z nás zdát neuvěřitelné. Přemíra lásky, snaha udržet si vliv a zabránit prostorovému i citovému oddělení „dospělého dítěte“ bývá někdy nazývaná mateřský komplex. Díky němu může být z mladého člověka vychován „maminčin miláček “ se všemi následky. S takhle silnou vazbou mezi matkou a synem se setkáváme u žen, které se často v důsledku ztráty partnera, či zklamání ve vztahu nadměrně vážou na děti, často právě na syna. Zaměří na něj celý svůj citový život, “obětují se“ a jaksi automaticky očekávají, že takhle to bude pořád a že jim nikdy nepřestane být dávána najevo synova nekonečná vděčnost. Nežijí svůj život, ale život svého dítěte.

Přijetí synovi životní partnerky nezvládnou a svými manipulacemi či citovým vydíráním jsou schopny rozvrátit jakýkoliv vztah, který syn naváže. Vyvolávají pocit viny a s ním spojený pocit rozervanosti. Ve většině případů syn přitom nechce nic jiné, než se oddělit od matky, mít s ní dobrý vztah, ale žít život na vlastních nohou se svojí manželkou. Odpověď na otázku, nakolik jsem zodpovědný za pocity a vnímání druhých lidí, tedy i matky, pomáhá v uvědomění si vlastního já a nastavení mantinelů vzájemného fungování.

Pro muže jako syna a zároveň partnera, který bývá frustrován stavem svého manželství, do kterého matka zasahuje, je to někdy téměř neřešitelná situace. Vyžaduje pomoc a podporu nejen od partnera, ale často i pomoc odbornou. To platí přirozeně i v případech, kdy tím, kdo se nejvíce trápí, je partnerka. Situaci je nutné řešit dřív, než se partnerský vztah rozpadne.
Časopis Svět ženy 20010

Jak správně sladit pracovní a rodinné povinnosti

Dobrá atmosféra v rodině a partnerské zázemí je důležitým předpokladem pro úspěšnou práci. A naopak − spokojenost v zaměstnání do značné míry ovlivňuje pohodu v soukromí. Obě složky života je tedy třeba sladit, v dnešní uspěchané době je to ale čím dál tím těžší. Zůstáváte v kanceláři dlouho do noci, berete si práci domů, pracujete o víkendech? Ničíte si zdraví i rodinu.

Dobrý partnerský vztah totiž není samozřejmostí. Je třeba jej velmi opatrně pěstovat. Bohužel při velkém pracovním vytížení na to nezbývá čas. Většinu společných chvil v rodině trávíme řešením problémů spojených s chodem domácnosti. Na projevy zájmu o toho druhého nám, pokud jsme hodně pracovně vytížení, už minuty nezbývají. Chybí nám energie, nemáme náladu, jsme unavení, nechce se nám o ničem mluvit. Potřebu druhého komunikovat vnímáme jako tlak.

Důsledkem je nespokojenost naše i partnera. Ta se logicky časem, vědomě či nevědomě, přenáší na děti. Neadekvátní reakce, nervozita či křik negativně ovlivňují jejich psychiku. A nejen to: tím, že s dětmi trávíme málo času, ochuzujeme je i sebe o spoustu společných zážitků. A také jim nedáváme příležitost, aby mohly odpozorovat a osvojit si správné role a vzory chování.

Stejně jako partner a děti nevydrží dlouhodobé pracovní vytížení ani lidský organismus. Prvním varovným příznakem je únava a podrážděnost. Nakonec trvalý tlak způsobí totální vyčerpání, citové stažení či úzkostné stavy. Výjimkou nejsou ani deprese. Tyto psychické obtíže se pak pochopitelně projeví i na celkovém zdravotním stavu. Důsledkem přetěžování organismu tak bývají žaludeční vředy, změny funkce štítné žlázy, migrény, bolesti zad, poruchy spánku nebo kardiovaskulární onemocnění.

Jak se prací docela nezničit

Práci si pečlivě naplánujte:
Pokud je to alespoň trochu možné, zorganizujte si pracovní den. Stanovte si priority, rozložte úkoly. Pokud intenzivně pracujete, udělejte si rozvrh na celý týden a omezte na minimum přesčasové hodiny.

Rozdělte povinnosti v rodině:
Dělba práce je dnes pro dobré fungování rodiny nutná. Měla by se týkat nejen partnerů, ale i dětí, pokud se na chodu domácnosti už můžou podílet. Vzorec na rozdělení úkolů neexistuje. Je věcí vzájemné dohody a měl by brát v úvahu, kdy, kdo, co a jak může udělat. Stejně důležité je stanovené dohody dodržovat. Dobrý způsob, jak ušetřit čas, je najmout si chůvu, paní na úklid nebo zahradníka.

Po odchodu z práce vypněte:
Snažte se striktně oddělovat profesní a osobní život. Vědomě pracujte na tom, že bouchnutí dveří kanceláře je signálem, že další povinnosti budete řešit až zítra. Teď vstupujete do jiné reality. Nejjednodušší recept je nechat se pohltit zcela s jinou aktivitou, než je vaše profese. Stanovte si pevný rozvrh, a hlavně nekompromisně dodržujte čas vyhrazený na odpočinek.

Naučte se relaxovat:
Pokud se myšlenek na práci nedokážete zbavit, je na místě začít s některou s relaxačních technik. I tu se však musíte z dostupných zdrojů nebo za odborného vedení dobře naučit. Pokud jde o jógu, meditaci či třeba autogenní trénink, je vhodné dát na doporučení odborníka, případně vyzkoušet, co vám vyhovuje. Výsledky bývají velmi účinné.

Dostatečně odpočívejte:
Vymezte si dostatek času na odpočinek. Ideální je mít koníčka nebo nějakou oblíbenou činnost, při níž zapomenete na starosti kolem sebe. Je jedno, jestli je to sport, zahrádka, péče o domácího mazlíčka, setkání s přáteli, procházka se psem či masáž.

Nezapomeňte na dovolenou:
V časovém horizontu zhruba půl roku je možné únavu a přepracování kompenzovat dostatečným spánkem, aktivním odpočinkem, ale třeba i prodlouženými víkendy. Pokud cítíte pracovní tlak dlouhodobě a objevují se u vás počáteční příznaky přetížení, vezměte si dostatečně dlouhou dovolenou, případně se zamyslete nad změnou životního stylu.

Poraďte se s psychologem:
Už při prvních psychických problémech začněte podnikat protiopatření. Nečekejte, až se vaše duševní potíže rozvinou a projeví v podobě zdravotních příznaků. Psycholog vám pomůže nejen nalézt a řešit příčiny, ale také poskytne pomoc při rozvoji obranných mechanismů, případně vás nasměruje na jiný druh práce.
Časopis Trendy 2010

“Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.”
-Albert Einstein